Nedalo mi to, a ač většinou cizí lidi neoslovuji, otázal jsem se jej, jak je to možné. Ten člověk ke mně vzhlédl, a po tváři mu sjela slza. Vytáhl kapesník, utřel se a s dojetím mi zlomeným hlasem odpověděl. „Pokazil se mi, jedu koupit nový.“ A zase se zahleděl někam ke stropu.
Tato malá příhoda mne přinutila k zamyšlení. Toho člověka to řádně sebralo, bylo to na něm znát. Ale proč si jel hned kupovat nový mobil? Podle mého názoru nemohl vědět, že ten jeho již nepůjde opravit. Nebo mohl? Spadl mu snad a rozbil se na milion kousků? To pak ovšem ani opravna nedá dohromady. Tedy respektive by dala, ale cena by jistě překročila cenu nového přístroje.
Nebo ten člověk netuší, že mobil opravit skutečně lze? Že by neměl tušení o takové samozřejmosti? Že by neznal například opravy mobilů Plzeň?
Nu, možné je všechno, někteří lidé si prostě koupí nový přístroj a starý zahodí, aniž by tu opravnu, byť jen vyzkoušeli. A přitom to může být jen maličkost za pár korun. Ano, větší opravu, jako je například výměna skla je třeba zvážit, ale i ta je někdy levnější než drahý aparát.
Přemýšlel jsem, co bych dělal já, kdyby se pokazil mobil mně. Tak nejprve by vznikla otázka, kdy bych závadu objevil, protože mně mobil nevládne, já vládnu jemu. A tak po příchodu domů končí v hluboké skříni v kapse a jeho zvonění bych neslyšel, což je také účel.
O víkendu se děje totéž a nezřídka se stane, že na něj zapomenu úplně, takže se vybije. Teprve když potřebuji volat sám, začnu jej hledat.
Nu, dobrá, mám jej a chci použít a ejhle, nefunguje. Ne, neletěl by z okna. Prostě bych skutečně tu opravnu vyhledal a zkusil jej nechat opravit. Ne, že bych na ten nový neměl, ale již z hlediska ekologie a také vrozené šetrnosti je pro mne prostě opravna lepším řešením. Zachovejte se tak i vy. Odkaz na ni je výše v článku. Věřte, že nebudete litovat.
