Ono je to tak trochu o lenosti člověka. Ale schválně si to někdy zkuste. Musíte si ráno přivstat a zajít někam na okraj palouku, popřípadě najít nějaký posed a doufat, že vás tam nepřepadne nějaký myslivec. Posedy jsou totiž v podstatě jejich, většinou si je udělali oni sami. Naštěstí u nás platí pravidlo, co není zakázáno je povoleno, takže byste se s myslivcem určitě domluvili. Nikde to výslovně zakázáno není. Nuže, když se usadíte, je jedno kde, někde na pařezu, na posedu či kazatelně, musíte být pěkně potichu a doufat, že vám bude přát štěstíčko. Ve velké většině případů vám přát nebude, ale nesmíte se nechat odradit.
Jednou se to podaří a před vámi budou na pastvě srnky jako malované. Tiše je pozorujte. Srnec obecný (Capreolus capreolus) je nejmenším zástupcem jelenovitých u nás a také nejhojnější. Bohužel také nejvíce lovený, některá čísla hovoří o sto tisících a více kusů odlovených u nás za jednu sezónu. Ta se pohybuje podle druhů, jinak je to u srnců a jinak u srnek. Ale pryč od tohoto tématu. Ještě snad jen tak pro zajímavost lze dodat, že se srnčí loví na tři způsoby, a to je čekání, šoulačka nebo vábení. Srnečky jsou lekavé, a proto je skutečně být opatrný. A když pak mají mladé…
Hned je třeba využít tento článek na osvětu. Srna nebývá u mladých celý den. Někde ho uloží a tam za ním chodí a krmí ho. Takže se může docela lehce stát, že někdy můžete v trávě narazit na mladé srnče. Nechte ho na pokoji a nepřibližujte se k němu! Nechtějte ho zachraňovat! Srnče není opuštěné, ale matka u něj jen prostě momentálně není. Snažte se nenechat ta ani svůj pach. Srna je může ucítit a pak teprve mládě skutečně opustit. Takže, nechodit blízko, nehladit, nesahat, obejít uctivým obloukem, a to co nejrychleji. Neuškodí ničemu, když pak na lesní správu zavoláte, kde jste nález učinili.